Povídky
Povídky nejsou seřazeny podle data přidání ale podle toho jak si myslím, že jsou kvalitní. Nyní nejnovější povídka je poslední.
⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉
Flámování Paulieho a Toma
Tom a Paulie jednoho dne dostali za úkol vyhodit do vzduchu Morellův sklad alkoholu. Byla to snadná práce, stačilo jen hodit pár molotovových koktejlů dovnitř a pak zmizet. Jenže Tom a Paulie měli jiný plán. Chtěli si trochu užít a zkusit, jak chutná konkurenční alkohol. Vlezli tedy do skladu a začali pít z nalezených lahví. Bylo to silné pití, které jim rychle stouplo do hlavy. Začali si vyprávět historky, smát se a dělat blbosti. Paulie například vytáhl zbraň a začal střílet do sudů s lihem. Tom se mu snažil zabránit, ale byl taky opilý, takže se mu to moc nedařilo. Pak Paulie dostal nápad. Řekl Tomovi, že by mohli zkusit, jestli dokážou házet molotovy tak, aby trefili okno na druhé straně skladu. Tom souhlasil, protože mu to přišlo jako dobrá zábava. Tak začali házet molotovy jedno za druhým. Některé proletěly oknem, některé narazily do zdi, některé spadly na zem. Byl to ohňostroj, který přilákal pozornost stráží. Ty se rozhodly zavolat posily a zaútočit na sklad. Tom a Paulie si toho nevšimli, protože byli příliš zaměstnaní svou hrou. Až když se ozvaly výstřely a kulky začaly létat kolem nich, uvědomili si, že jsou v průšvihu.
Rychle se schovali za bedny a začali střílet zpátky. Byli v nevýhodě, protože byli opilí a obklíčení. Navíc jim docházely náboje a molotovy. Vypadalo to, že je to jejich poslední noc. Ale pak se stalo něco, co jim zachránilo život. Jedna z Paulieho kulek trefila sud s lihem, který vybuchl a zapálil celý sklad. Plameny se šířily rychle a pohltily všechno, co jim přišlo do cesty. Stráže byly zaskočené a začaly utíkat. Tom a Paulie využili příležitosti a utekli taky. Naštěstí našli auto, které jim patřilo, a odjeli pryč. Když dorazili do Salieriho baru, byli špinaví, popálení a smrděli jako pálenka. Salieri se na ně podíval a zeptal se, co se stalo. Tom a Paulie mu řekli, že splnili úkol a že sklad je pryč. Salieri jim pogratuloval a dal jim peníze. Pak se zeptal, jestli si chtějí dát něco k pití. Tom a Paulie se na sebe podívali a zavrtěli hlavou. Už měli dost alkoholu na celý život.
⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉
Jak Paulie a Tom o auto přišli
Paulie a Tom zuřili, když zjistili, že jim někdo ukradl auto, nádherný Bruno Speedster 851, který si půjčili od svého šéfa Dona Salieriho. Věděli, že pokud auto brzy nezískají nazpátek, budou spát s rybami. Rozhodli se vypátrat zloděje, o kterém měli podezření, že to auto ukradl, mladého hejska od Morella. Sledovali jeho stopu do garáže na Central Islandu, kde viděli jejich auto zaparkované mezi ostatními kradenými vozidly. Vplížili se dovnitř v naději, že zloděje překvapí a vezmou si auto zpět. Věci však nešly podle plánu. Jakmile vešli do garáže, uslyšeli hlasitou ránu a spatřili záblesk světla. Zloděj měl na autě nainstalovanou bombu, která explodovala a celou garáž zapálila. Paulie a Tom si tak tak zachránili život, ale jejich auto lehlo popelem. Vyděšeně se na sebe podívali, věděli, že se musí postavit Donu Salierimu a vysvětlit mu, co se stalo. Přemýšleli že by to svedli na Ralpha ale pochybovali, že by jim to věřil. Rozhodli se utéct a začít nový život v jiném městě, kde doufali, že najdou méně nebezpečnou práci, jako je prodejce květin nebo pletení svetrů. Uvědomili si, že být gangsterem není tak okouzlující, jak si mysleli, a že někdy se zločin nevyplácí.
⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉
Milovník Ralph
Ralph byl mechanik a člen rodiny Salieri. Byl velmi dobrý v opravě aut, ale ne moc dobrý v komunikaci s lidmi. Měl problémy s navazováním kontaktu s ženami, a tak byl vždycky sám. Jednoho dne se mu ale zalíbila dívka, kterou viděl Nenoffově pekařství. Jmenovala se Rosa a byla to dcera majitele pekárny. Ralph se rozhodl, že ji pozve na rande, ale nevěděl, jak to udělat. Proto požádal o pomoc svého kamaráda Vincenza.
Vincenzo byl zkušený a tvrdý muž, který měl rád zbraně a vyprávění příběhů. Byl také velmi dobrosrdečný a ochotný pomoci svým přátelům. Když slyšel o Ralphově zájmu o Rosu, nabídl mu svou pomoc. Řekl mu, že mu sežene oblek, květiny a rezervaci v restauraci. Ralph byl nadšený a souhlasil s plánem. V den rande Vincenzo přivedl Ralpha do své dílny a dal mu oblek, který si vypůjčil od jednoho ze svých známých. Byl to černý oblek s bílou košilí a červenou kravatou. Vincenzo řekl Ralphovi, že v tom bude vypadat jako opravdový džentlmen. Nakonec mu dal kytici růží, které koupil v obchodě s květinami. Řekl mu, že jsou to Rosiny oblíbené květiny a že jí je má dát, až ji uvidí.
Ralph poděkoval Vincenzovi za všechno a vyrazil na rande. Dojel k pekárně a zaparkoval tam. Vystoupil z auta a vzal kytici. V pekárně uviděl Rosu, jak prodává pečivo zákazníkům. Byla to krásná brunetka s modrýma očima a jemným úsměvem. Ralph se zhluboka nadechl a vešel dovnitř. Přistoupil k Rosě a oslovil ji. "Ahoj, Roso. Já jsem Ralph. Pracuji pro pana Salieriho jako mechanik. Máš krásné květiny. Mohu tě pozvat na večeři?" zeptal se nervózně.
Rosa se na něj podívala překvapeně. Neznala ho, ale byla zvědavá, kdo je a co chce. Viděla, že má v ruce kytici růží a že je oblečený do elegantního obleku. Také si všimla, že přijel v nádherném autě, které Tommy Angelo získal přes Lucase, byl to Lassiter Apollyon V16. Zdálo se jí, že je to bohatý a slušný muž, který se o ni zajímá. Usmála se na něj a odpověděla. "Ahoj, Ralphe. Já jsem Rosa. Pracuji tu s mým otcem jako prodavačka. Děkuji za kompliment. Ano, ráda bych šla s tebou na večeři. Kdy a kam mě chceš vzít?" zeptala se mile.
Ralph se zaradoval. Rosa souhlasila s rande. Rychle jí podal kytici a řekl jí, že má rezervaci v restauraci u Pepého, která je jednou z nejlepších v městě. Řekl jí, že ji vyzvedne v sedm hodin večer a že ji tam odveze v autě. Rosa byla nadšená. Nikdy nebyla v takové restauraci ani v takovém autě. Souhlasila s časem a řekla mu, že se na něj těší. Ralph se rozloučil a odešel. Byl šťastný, že všechno šlo podle plánu.
Večer se vrátil k pekařství a zastavil před ním. Vystoupil z auta a počkal na Rosu. Rosa vyšla z obchodu a zamkla ho. Byla oblečená do modré šaty, která jí slušela. Měla na sobě náhrdelník a náušnice z perel. Vlasy měla sčesané do drdolu. Vypadala jako princezna. Ralph ji pozdravil a otevřel jí dveře od auta. Rosa nastoupila a poděkovala mu. Ralph usedl za volant a rozjel se k restauraci.
Cestou si povídali o sobě a o svých zájmech. Ralph jí řekl, že miluje auta a že je opravuje odmalička. Rosa mu řekla, že v pekárně dělá s otcem již od pěti. Zjistili, že mají společné některé věci, jako například hudbu, filmy a knihy. Smáli se a bavili se. Ralph se cítil dobře a uvolněně. Rosa se cítila šťastně a bezpečně. Byli si sympatičtí a přitahovali se k sobě.
Dojeli k restauraci Rainbow Garden a zaparkovali u vrat na konci uličky. Ralph vystoupil z auta a obešel ho. Otevřel dveře Rose a pomohl jí vystoupit. Pak ji vzal za ruku a vedl ji k vchodu. V restauraci je přivítal číšník a odvedl je k jejich stolu. Byl to stůl u okna s výhledem na uličku. Na stole byla svíčka a láhev Chianti. Ralph a Rosa si sedli a prohlíželi si jídelní lístek. Číšník jim nabídl nápoje a přinesl jim víno. Pak jim vzal objednávku a odešel.
Ralph a Rosa si připili na své rande a pokračovali v rozhovoru. Mluvili o svých rodinách, o svých snech a o svých plánech do budoucna. Ralph jí řekl, že by chtěl být nejlepším mechanikem v městě a mít vlastní dílnu. Rosa mu řekla, že by chtěla cestovat po světě a podívat se do Evropy. Zjistili, že mají společné některé cíle, jako například být šťastní, mít rodinu a dělat to, co je baví. Přitom se dívali do očí a usmívali se. Ralph se cítil zamilovaně a odvážně. Rosa se cítila zamilovaně a něžně. Byli si blízcí a chtěli se políbit. Číšník jim přinesl jídlo a nechal je samotné. Ralph a Rosa si pochutnali na svých pokrmech a chválili si je. Byla to vynikající italská kuchyně.
Ralph a Rosa dokončili své jídlo a čekali na dezert. Byli si stále sympatičtí a přitahovali se k sobě. Chtěli se políbit, ale nevěděli, jak to udělat. Ralph se rozhodl, že udělá první krok. Naklonil se k Rose a řekl jí, že je krásná a že se mu líbí. Rosa se zarděla a řekla mu, že je milý a že se jí líbí také. Ralph se usmál a přiblížil se k ní. Rosa se také usmála a přiblížila se k němu. Byli si tak blízko, že cítili teplo jejich dechu. Ralph zavřel oči a naklonil hlavu. Rosa také zavřela oči a naklonila hlavu. Byli připraveni se políbit.
V tom se ozvali zvuky motorů a siréna, do restaurace vtrhli policisté. Byla to razie. Policisté začali zatýkat lidi, kteří byli podezřelí z mafiánských aktivit. Mezi nimi byli i někteří členové rodiny Salieri, kteří tam byli na večeři. Ralph a Rosa se lekli a otevřeli oči. Uviděli, jak policisté obcházejí stoly a kontrolují dokumenty. Ralph si uvědomil, že je v nebezpečí. Měl u sebe zbraň, kterou mu dal Vincenzo pro případ nouze. Pokud by ho policisté našli, byl by v průšvihu. Musel se dostat pryč. Rychle se postavil a vzal Rosu za ruku. Řekl jí, že musí odejít. Rosa byla zmatená a vyděšená. Nechápala, co se děje. Ralph ji táhl k východu. Policisté si jich všimli a začali je pronásledovat. Ralph a Rosa doběhli k autu a nastoupili do něj. Ralph nastartoval motor a ujel. Policisté vyskočili do svých aut a jeli za nimi.
Ralph a Rosa se ocitli v honičce. Ralph řídil jako šílený a snažil se ujet policistům. Rosa křičela a prosila ho, aby zastavil. Ralph jí řekl, že nemůže, že je to otázka života a smrti. Rosa se zeptala, proč je policie za nimi, co udělal. Ralph jí řekl, že je členem mafie, že pracuje pro pana Salieriho jako mechanik. Rosa byla šokovaná. Nemohla uvěřit, že je její rande mafián. Ralph jí řekl, že jí to nechtěl říkat, že jí to nechtěl zkazit, že jí to nevadí. Rosa byla naštvaná. Vadilo jí to. Cítila se podvedená a zklamaná. Ralph jí řekl, že jí to vysvětlí, že jí to vynahradí, že ji má rád. Rosa byla smutná. Nechtěla ho poslouchat. Cítila se zrazená a zlomená.
Ralph a Rosa pokračovali v honičce. Ralph zatáčel a předjížděl ostatní auta. Rosa se držela a modlila se. Policisté se jim přibližovali a stříleli na ně. Ralph se vyhýbal kulkám a snažil se je setřást. Rosa se bála a plakala. Policisté je dostihli a obklíčili je. Ralph neměl kam utéct. Rosa se vzdala a vylezla z auta. Policisté ji zadrželi a odvedli ji. Ralph se rozhodl bojovat. Vytáhl zbraň a začal střílet na policisty. Policisté mu odpověděli palbou. Ralph byl zasažen a spadl na zem. Rosa se otočila a uviděla, jak Ralph krvácí. Ralph se podíval na Rosu a řekl jí, že ji miluje. Rosa se podívala na Ralpha a řekla mu, že ho nenávidí.
⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉
Don Salieri a chlupaté štěstí
Don Salieri byl mocný a respektovaný boss mafiánské rodiny v Lost Heaven. Měl vše, co si mohl přát: peníze, moc, ženy, auta, zbraně a věrné podřízené. Ale něco mu chybělo. Něco, co by mu dalo smysl života, něco, co by mu dělalo společnost, když byl sám, něco, co by ho milovalo bezpodmínečně. Něco jako... pes.
Jednoho dne se rozhodl, že si pořídí zlatého retrívra, kterého viděl na obrázku v časopise. Byl to krásný pes s lesklou zlatou srstí a přátelským výrazem. Don Salieri si řekl, že takový pes by byl ideálním společníkem pro něj. Ale kde ho sehnat? V Lost Heaven nebylo moc chovatelů psů, a už vůbec ne takových, kteří by měli zlaté retrívry.
Don Salieri se tedy obrátil na svého starého známého, prodavače z Čínské čtvrti, který mu občas dodával exotické zboží. Prodavač mu slíbil, že se pokusí sehnat mu zlatého retrívra, ale že to nebude jednoduché ani levné. Don Salieri souhlasil a zaplatil mu zálohu. Pak čekal. Po několika týdnech mu prodavač zavolal a řekl mu, že má pro něj dobrou zprávu. Našel mu zlatého retrívra, který byl právě dovezen z Anglie. Byl to poslední štěně z vrhu, který byl určen pro britského krále. Prodavač mu řekl, že mu ho přiveze osobně do jeho baru. Don Salieri byl nadšený a nemohl se dočkat, až uvidí svého nového přítele.
Když prodavač dorazil, Don Salieri ho přivítal s otevřenou náručí. Prodavač mu podal velkou bednu, ze které se ozývalo štěkání. Don Salieri ji rychle otevřel a vyndal z ní malého psa. Byl to zlatý retrívr, ale ne takový, jakého si představoval. Byl to nejmenší a nejhubenější pes, jakého kdy viděl. Měl rozcuchanou srst, špinavé zuby, vypoulené oči a dlouhý jazyk. Don Salieri byl zklamaný a rozzlobený. "Co to je?" zvolal na prodavače. "To není zlatý retrívr, to je nějaká kříženka! To není pes pro mě, to je pes pro cirkus! Kde jsi ho sehnal? Tohle není pes pro krále, to je pes na smetiště!" Prodavač se nervózně usmíval a snažil se ho uklidnit. "Ne, ne, pane Salieri, to je opravdu zlatý retrívr. Jen je trochu... speciální. Je to vzácný druh, který se nazývá... eh... mini zlatý retrívr. Je to velmi módní a drahé plemeno. Král si ho objednal, ale pak si to rozmyslel a já jsem ho koupil za výhodnou cenu. Je to velmi inteligentní a oddaný pes, který vás bude milovat a chránit. Prosím, dejte mu šanci, nebudete litovat."
Don Salieri se podíval na psa, který se na něj díval s nadějí a vděčností. Pes se k němu přitulil a olízl ho na tváři. Don Salieri cítil, jak se mu roztává srdce. Možná, že prodavač měl pravdu. Možná, že ten pes byl opravdu něco zvláštního. Možná, že byl pes pro něj. "Dobrá," řekl Don Salieri. "Nechám si ho. Ale musíš mi dát slevu. A musíš mi říct, jak se jmenuje." Prodavač si oddechl a poděkoval mu. "Jmenuje se... eh... Rex," řekl. "Rex?" zopakoval Don Salieri. "To je obyčejné jméno. To se mi nelíbí. Musím mu dát jiné jméno. Něco, co bude vyjadřovat jeho osobnost a charakter. Něco, co bude znít dobře a důstojně. Něco, co bude mít význam. Něco jako... eh..." Don Salieri se zamyslel a pak se usmál. "Už vím," řekl. "Bude se jmenovat... Goldie."
⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉
Tom týden před setkáním s Pauliem a Samem
Tommy se každé ráno probouzel v malém bytě v Hobokenu, který sdílel se svou kočkou Míšou. Míša byla roztomilá a chlupatá kočka, která ráda spala na Tommyho posteli. Tommy ji miloval, ale neměl jí moc co nabídnout. Jeho plat byl nízký a chodil v ošuntělých hadrech. Tommy snil o tom, že jednou bude mít lepší život, ale nevěděl, jak toho dosáhnout. Tommy trávil celé dny jezděním po městě a vozil různé zákazníky. Někteří byli slušní a dávali mu spropitné, jiní byli nepříjemní a nadávali mu. Tommy se snažil být profesionální a trpělivý, ale někdy mu to lezlo na nervy. Občas se dostal do potíží s policií, která ho zastavovala za překročení rychlosti nebo porušení pravidel. Tommy se vždycky snažil vymluvit nebo zaplatit pokutu, protože nechtěl mít problémy. Tomovou jedinou zábavou bylo chodit s Míšou do parku nebo na ryby. Tom rád sledoval gangsterské filmy, ve kterých se obdivoval statečné a bohaté hrdiny, kteří si dělali, co chtěli. Míša zase milovala lovit myši, se kterýma se bavila honičkami a kousáním. Tommy se s ní hrál, ale v hloubi duše si přál, aby měl takový život jako ti filmoví gangsteři.
⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉⑉
Salieriho prokletí
Don Salieri a Don Peppone se nenáviděli už od dětství, kdy spolu soupeřili o pozornost dívek a respekt chlapců. Jejich rivalita se jen zhoršovala, když oba vstoupili do světa organizovaného zločinu a začali bojovat o teritorium, peníze a moc. Don Peppone byl vždy silnější a úspěšnější, zatímco Don Salieri byl vždy v defenzivě a musel se spokojit s menším kusem koláče. Don Peppone si často dělal legraci z Dona Salieriho a nazýval ho "Don Salami" nebo "Don Sardelka".
Don Salieri se nikdy nevzdal a hledal způsoby, jak se pomstít Donu Pepponemu. Jednou z jeho nejodvážnějších akcí byl pokus o atentát na Dona Pepponeho v roce 1921. Don Salieri najal několik žoldáků, kteří se vydávali za novináře a vnikli do Pepponeho sídla v Oak Hill. Tam se pokusili zastřelit Dona Pepponeho, když seděl v jeho knihovně. Bohužel pro ně, Don Peppone byl připraven a měl u sebe svého osobního strážce, který je všechny postřílel. Don Peppone pak zavolal Donu Salierimu a vysmál se mu, že jeho plán selhal.
Don Salieri byl zklamaný a zničený, ale neztratil naději. Věděl, že Don Peppone je smrtelný a že jednoho dne přijde jeho čas. A měl pravdu. V roce 1922 se Don Peppone rozhodl uspořádat velkou oslavu svého narozenin v jednom z nejlepších hotelů v Downtownu. Pozval tam všechny své přátele, spojence a obchodní partnery, včetně starosty, soudce a policistů. Byla to nádherná a okázalá párty, plná hudby, tance, jídla a pití. Don Peppone byl ve svém živlu a užíval si pozornost a obdiv. Ale nevěděl, že mezi hosty je i jeden zrádce.
Ten zrádcem byl Big Louie, jeho pravá ruka a nejvěrnější přítel. Big Louie byl totiž tajně zamilovaný do manželky Dona Pepponeho, krásné a mladé Annabel. Annabel byla nešťastná v manželství s Donem Pepponem, který ji často bil, podváděl a ponižoval. Big Louie jí sliboval, že ji zachrání a odvede do lepšího života. Aby toho dosáhl, udělal dohodu s Donem Salierim, který mu nabídl velkou sumu peněz a ochranu, pokud mu pomůže zabít Dona Pepponeho. Big Louie souhlasil a připravil past.
Během oslavy, Big Louie využil chvíle, kdy Don Peppone byl sám v jeho pokoji, a vstoupil za ním. Don Peppone se otočil a usmál se, když uviděl svého přítele. Big Louie mu podal láhev šampaňského a popřál mu všechno nejlepší. Don Peppone vzal láhev a poděkoval mu. Pak ji otevřel a chtěl si nalít do sklenice. Ale než to stihl udělat, láhev explodovala a Don Peppone byl zabit okamžitě. Big Louie rychle utekl z pokoje a zmizel v davu. Nikdo nevěděl, co se stalo, dokud nezačal hořet pokoj a nebyl nalezen Don Pepponeho rozervané tělo. Byla to velká senzace a šok pro celé město. Don Peppone byl mrtev a nikdo nevěděl, kdo byl jeho vrahem. Don Salieri byl nadšený a spokojený, že se mu konečně podařilo pomstít svého nepřítele. Big Louie a Annabel utekli z města a změnili si jména. Všichni si mysleli, že je to konec příběhu. Ale nebyl.
O několik let později, v roce 1932, se začaly dít podivné věci. Don Salieri a jeho lidé začali mít noční můry, halucinace a záchvaty paniky. Všude, kde se objevovali, slyšeli smích a hlas Dona Pepponeho, který jim vyhrožoval a posmíval se jim. Někteří z nich dokonce viděli jeho ducha, jak se objevuje a mizí v různých podobách. Byl to děsivý pohled, jak Don Peppone vypadal po explozi: bez hlavy, s roztrhaným oblekem a krvavými zbytky masa. Don Peppone jim říkal, že je přišel potrestat za to, co mu udělali, a že jim nedá pokoj, dokud nebudou všichni mrtví.
Don Salieri a jeho lidé byli vyděšení a zmatení. Nevěděli, co se děje a jak tomu zabránit. Mysleli si, že je to nějaký trik nebo past od někoho, kdo se snaží zničit jejich rodinu. Ale nikoho nenašli, kdo by za tím stál. Byli to jen oni a duch Dona Pepponeho. A ten byl neúprosný a nemilosrdný. Jeden po druhém, Don Salieri a jeho lidé začali umírat. Někteří spáchali sebevraždu, někteří byli zavražděni, někteří zemřeli na infarkt nebo mrtvici. Bylo to jako prokletí, které je pronásledovalo a ničilo.
Don Salieri byl poslední, kdo zůstal naživu. Byl to starý a vystrašený muž, který se izoloval od světa a trávil dny a noci v svém sídle v Little Italy. Měl jen pár věrných služebníků, kteří se o něj starali a chránili ho. Ale ani oni mu nemohli zabránit, aby viděl a slyšel ducha Dona Pepponeho, který ho pronásledoval a mučil. Don Salieri se cítil jako v pasti, bez naděje a bez východiska. Věděl, že je jen otázkou času, než Don Peppone dokončí svou pomstu a zabije ho.
Jednoho dne, Don Salieri dostal dopis od Big Louieho. Byl to dopis plný lítosti a výčitek. Big Louie mu napsal, že se mu omlouvá za to, co udělal, a že chce napravit svou chybu. Napsal mu, že našel způsob, jak zbavit se ducha Dona Pepponeho, a že mu to chce říct osobně. Napsal mu, že se s ním chce setkat v opuštěném skladu v Chinatownu, kde mu předá něco, co mu pomůže. Napsal mu, že je to jeho jediná šance, jak se zachránit, a že musí přijít sám.
Don Salieri byl zvědavý a zoufalý. Chtěl věřit, že Big Louie mu řekne pravdu, a že mu dá něco, co ho zbaví ducha Dona Pepponeho. Chtěl se zbavit té noční můry, která ho trápila. A tak se rozhodl, že půjde na schůzku s Big Louiem. Vzal si svůj revolver a svůj kabát a vyšel ze svého sídla. Řekl svým služebníkům, že se brzy vrátí, a že se nemají bát. Pak nastoupil do svého auta a odjel do Chinatownu. Když dorazil k opuštěnému skladu, byla už tma. Don Salieri vystoupil z auta a zamířil k dveřím skladu. Byl nervózní a opatrný. Nebyl si jistý, co ho tam čeká. Možná to byla past, možná to byla šance. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Sklad byl prázdný a špinavý. Jen několik beden a sudů bylo rozházených po podlaze. Don Salieri se rozhlédl a zavolal: "Big Louie? Jsi tu?"
Za jednou z beden se ozval hlas: "Ano, jsem tu. Přijď sem, Don Salieri. Mám pro tebe něco, co tě zajímá." Byl to hlas Big Louieho. Don Salieri se vydal k bedně, za kterou byl hlas. Když tam došel, uviděl Big Louieho, jak sedí na zemi. Byl to starý a špinavý muž, který vypadal jako bezdomovec. Měl vousy a dlouhé vlasy, které mu zakrývaly obličej. Na sobě měl starý a roztrhaný oblek. V ruce držel malou krabičku, kterou mu podal. "Tady to máš, Don Salieri. Tohle ti pomůže. Tohle je to, co hledáš."
Don Salieri vzal krabičku a otevřel ji. Uvnitř byla malá figurka Dona Pepponeho, vyrobená z vosku. Figurka byla detailně propracovaná a vypadala jako živá. Měla na sobě stejný oblek, který měl Don Peppone na své oslavě. Měla i stejnou ránu na hrudi, kde explodovala láhev. A měla i stejný výraz ve tváři, plný bolesti a vzteku. Don Salieri byl zděšený a znechucený. "Co to je? Co to mám dělat s tím?" zeptal se. Big Louie se usmál a řekl: "To je tvůj spasitel, Don Salieri. To je tvůj ochránce. To je tvůj talisman. To je to, co ti pomůže zbavit se ducha Dona Pepponeho. Stačí, když si tu figurku ponecháš u sebe, a Don Peppone tě už nikdy nebude obtěžovat. Budeš mít klid a mír. Budeš mít štěstí a bohatství. Budeš mít všechno, co chceš. To je moje omluva, Don Salieri. To je moje odpuštění."
Don Salieri byl zmatený a nedůvěřivý. Nevěřil, že by taková figurka mohla mít takovou moc. Nevěřil, že by Big Louie mohl být tak laskavý a štědrý. Nevěřil, že by to bylo tak jednoduché. "Jak to víš? Jak to můžeš vědět? Jak to můžeš dokázat?" ptal se. Big Louie se zasmál a řekl: "To je jednoduché, Don Salieri. To je magie. To je kouzlo. To je tajemství. Já to vím, protože jsem to sám vyzkoušel. Já to vím, protože jsem to sám zažil. Já to vím, protože jsem to sám udělal. Já jsem ten, kdo vytvořil tu figurku. Já jsem ten, kdo ji proklel. Já jsem ten, kdo ji oživil. Já jsem ten, kdo ji použil. Já jsem ten, kdo se zbavil ducha Dona Pepponeho. A ty můžeš být ten, kdo se zbaví ducha Dona Pepponeho taky. Stačí, když si tu figurku ponecháš u sebe. A všechno bude v pořádku."
Don Salieri byl šokovaný a vyděšený. Nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Nemohl uvěřit tomu, co viděl. Nemohl uvěřit tomu, co držel v ruce. Byl to šílený a nebezpečný plán. Byla to past a léčka. Byla to lež a podvod. Big Louie mu nechtěl pomoci. Big Louie mu chtěl ublížit. Big Louie mu chtěl podstrčit tu figurku, aby se stal jeho otrokem. Big Louie mu chtěl podstrčit tu figurku, aby se stal jeho obětí. Big Louie mu chtěl podstrčit tu figurku, aby se stal jeho nástrojem. Big Louie mu chtěl podstrčit tu figurku, aby se stal jeho vrahem. Don Salieri si uvědomil, že tu figurku nemůže vzít. Nemůže si ji ponechat. Nemůže si ji nechat. Musí ji vrátit. Musí ji odmítnout. Musí ji zničit. Rychle ji hodil zpátky do krabičky a hodil ji Big Louiemu. "Ne, nechci to. Nechci to mít. Nechci to použít. Nechci to dělat. Nechci to riskovat. Nechci to platit. Nechci to snášet. Big Louie byl rozzuřený, že Don Salieri odmítl jeho dar. Chtěl mu ukázat, že to byla chyba, a že si tím jen zhoršil svou situaci. Vytáhl z kapsy pistoli a namířil ji na Dona Salieriho. "Ty hloupý starče, nevíš, co děláš. Měl jsi tu figurku vzít. Měl jsi mi poděkovat. Měl jsi mi sloužit. Měl jsi mi pomoci. Měl jsi mi splatit dluh. Měl jsi mi dát to, co chci. A víš, co chci? Chci tvou smrt. Chci tvou krev. Chci tvou duši. Chci tvou rodinu. Chci tvé jméno. Chci tvé místo. Chci být Donem Salierim. A ty mi to dáš. Teď."
Big Louie vystřelil na Dona Salieriho. Ale než stihl zasáhnout, něco se stalo. Něco nečekaného. Něco nevysvětlitelného. Něco strašlivého. Z krabičky, kterou hodil Don Salieri, se ozval hlasitý výkřik. Byl to hlas Dona Pepponeho. Byl to hlas plný nenávisti a pomsty. Byl to hlas, který řekl: "Ne, to ne. To neuděláš. To nedovolím. To nezvládneš. To nezískáš. To nevezmeš. To nepřežiješ. To zaplatíš. To odskáčeš. To pocítíš. To poznáš. To uvidíš. To já budu Donem Salierim. A ty mi to dáš. Teď."
Z krabičky vyletěla figurka Dona Pepponeho. Byla to figurka živá a pohyblivá. Byla to figurka zlá a nebezpečná. Byla to figurka silná a mocná. Byla to figurka, která měla jen jeden cíl: zabít Big Louieho. Figurka se vrhla na Big Louieho a zaútočila na něj. Kousala ho, škrábala ho, bouchala do něj, bodala ho, řezala ho, trhala ho. Big Louie křičel, bojoval, prosil, plakal. Ale nic mu nepomohlo. Figurka byla nezastavitelná. Figurka byla neúprosná. Figurka byla nemilosrdná. Figurka byla smrtící. Figurka zabila Big Louieho.
Don Salieri byl svědkem té hrůzy. Byl to nejstrašnější pohled, jaký kdy viděl. Byl to nejhorší zážitek, jaký kdy zažil. Byl to největší šok, jaký kdy pocítil. Byl to největší strach, jaký kdy měl. Chtěl utéct. Chtěl křičet. Chtěl se probudit. Chtěl zapomenout. Ale nemohl. Nemohl se pohnout. Nemohl promluvit. Nemohl se vyspat. Nemohl si pamatovat. Byl jako v transu. Byl jako v kómatu. Byl jako v pekle. Byl jako v pasti. Figurka Dona Pepponeho dokončila svou práci. Big Louie byl mrtev. Jeho tělo bylo rozervané a zkrvavené. Jeho obličej byl znetvořený a neznatelný. Jeho oči byly vyrvané a prázdné. Jeho ústa byla rozevřená a tichá. Jeho srdce bylo zastavené a studené. Jeho duše byla ztracená a prokletá. Figurka Dona Pepponeho se otočila k Donu Salierimu. Byla to figurka spokojená a usměvavá. Byla to figurka klidná a přátelská. Byla to figurka šťastná a vděčná. Byla to figurka, která měla jen jedno slovo: "Díky."
Figurka Dona Pepponeho poděkovala Donu Salierimu. Poděkovala mu za to, že ho osvobodil. Poděkovala mu za to, že ho pomstil. Poděkovala mu za to, že ho uctil. Poděkovala mu za to, že ho miloval. Poděkovala mu za to, že ho přijal. Poděkovala mu za to, že ho stal se jeho přítelem. Poděkovala mu za to, že ho stal se jeho bratrem. Poděkovala mu za to, že ho stal se jeho otcem. Poděkovala mu za to, že ho stal se jeho synem. Poděkovala mu za to, že ho stal se jeho Donem. Poděkovala mu za to, že ho stal se jeho Pepponem.
Figurka Dona Pepponeho obejmula Dona Salieriho. Byla to figurka teplá a měkká. Byla to figurka něžná a milá. Byla to figurka laskavá a štědrá. Byla to figurka, která mu dala něco, co nikdy neměl. Byla to figurka, která mu dala lásku. Byla to figurka, která mu dala mír. Byla to figurka, která mu dala štěstí. Byla to figurka, která mu dala život. Byla to figurka, která mu dala smysl. Byla to figurka, která mu dala všechno. Byla to figurka, která mu dala sebe.
Figurka Dona Pepponeho políbila Dona Salieriho. Byla to figurka sladká a vonná. Byla to figurka vášnivá a divoká. Byla to figurka, která mu ukázala něco, co nikdy neviděl. Byla to figurka, která mu ukázala svět. Byla to figurka, která mu ukázala nebe. Byla to figurka, která mu ukázala bůh. Byla to figurka, která mu ukázala sebe. Byla to figurka, která mu ukázala, jak to dopadlo. A to byl konec příběhu. A to byl začátek legendy. A to byl smích Dona Pepponeho. A to byl pláč Dona Salieriho. A to byl polibek Dona Pepponeho. A to byl smrt Dona Salieriho.
